Pavel Poličanský sám o sobě říká

Zpět
Pavel poličanský se slunečnicemi

    V poslední době čerpám pro převážnou většinu svých obrazů inspiraci z poměrně malého území - ze severní části Českého ráje, z kraje mezi Malou Skálou a Kozákovem, zokolí vesničky Zbirohy. Sám si tuto oblast nazývám mým "zboržským kilometrem" - s uctivou připomínkou legendárního "krušovického kilometru" Mistar Václava Rabase.
    Moje obrazy vznikají dvojím způsobem. Ten první - to je klasická malba v plenéru. V rozmanitých klimatických podmínkách jednotlivých ročních období, různých denních

časech i světlech se tak do paměti ukládají trvalé zážitky, pohledy na konkrétní místa a situace.
    A tady se už připravuji na ten druhý způsob. Z těch nejkrásnějších barevných kaménků, nejlesklejších skleněných střípků mého kraje vzniká dlouhodobě pestrá mozaika. Syntéza dojmů. Výsledné obrazy pak obvykle maluji doma, v klidu ateliéru, kde si znovu poštím v paměti filmový pás dojmů, znovu je prožívám, trvale doceňuji a obrazy pozvolna nechávám dozrát...
    Tak vznikají moje "krajiny domova".                                         (prosinec 1992)

    "Domov ! Vyslovíš a zjihneš ..." - těmito slovy začíná František Halas svou voňavou poetickou prózu o významu domova.
    Opravdu - DOMOV - to je zcela základní pojem. Domov - to je pro mne obrovské bohatství, je to bezpečí, je to opora, je to přístav, je to východisko.
    Domov, to nejsou jen čtuři zdi, mezi kterými bydlíte. Domov, to jsou přece i lidé kolem, především rodina, děti, přátelé¨. Jsou to i generace našich předků, bez kterých bychom nebyli a nebyli takovými, jakými jsme. Jsou to i naše povinnosti k odkazu těch před námi i k budoucnosti našich dětí.
    Bez uvědomění si příslušnosti k domobvu, k národu, je člověk velmi chudý, jeho život postrádá naplnění. Jistě - mnoho lidí, kteří se toulají světem hnáni různými touhami, jsou doma tu i tam, ale doopravdy nikde. To já bych nemohl. Poznal jsem od dětství krásu pocitu "mít domovů, snažím se toto bohatství udržovat, rozvíjet a předávat mladším. Je to naplnění života, krásná štafeta...                                                    (únor 1993)

    Jsem český malíř české krajiny. Pro mě je velmi důležité, aby moje "krajiny domova" byly  obrazy právě česká krajiny, kterou po staletí obývá a zvelebuje český národ, jehož jsem i já příslušníkem. Tento pocit sounáležitosti s rodnou zemí, myslím, nemůže být nikdy moderní - je aktuální vždy. Rád bych, aby divákovi odcházejícímu kdekoliv z výstavy mých obrazů bylo jasné, že viděl díla, která vznikla v Čechách. Měl by si s sebou odnášet trvalý pocit zvláštní vnitřní české melodie...                                                                 (srpen 1993)

    "Umění by mělo být potěšením pro oči a pohlazením pro duši diváka," - říkával kdysi pan profesor Jan Bauch. Ani já, ač myslím nejsem puritán, nemám rád drastické kreace s vyhřezlými vnitřnostmi a s potoky krve crčícími z deformovaných těl jakýchsi odpuzujících příšer. Děs, hrůza, násilí a bolest. Tato estetika hnusu, je produkována jistými, sice profesionálně velmi zdatnými tvůrci, patrně ve snaze skandálními senzacemi šokovat svět. Nemůže však nikomu přinést nic pozitivního, snad jen rozrajcování a ukojení jejich psychiky zřejmě vyšinutých autorů.
    Výmluvně však vypovídá o morálních "kvalitách" současné zbožňované vyspělé západní civilizace ... V umění by měla být pokora.                                                                          (březen 1998)

 

Zpět.
Modifikováno dne 02/01/09 16:28

Optimalizováno pro IE a rozliš. 1024x768